7. setkání Asociace Křesťanů v AČR (neboli AKA) proběhlo na již známém místě v evangelickém středisku v Chotěboři a pro celkové hodnocení asi nejlepší termín, který mě napadá, je VELMI VYDAŘENÉ. Skutečně vyšlo snad všechno, co jsme si mohli přát – tedy jistě s Boží pomocí. Ale teď trochu popořadě.

Setkaní se poprvé ujali noví „lídři“ AKA, tedy Juraj s Hankou. A komu čest, tomu čest. Nejen že organizace šlapala jak na drátkách, ale měli jsme možnost vidět i mnoho zajímavých novinek, třeba nástěnka po celém obvodu zdi se spoustou fotek a informací. Celkově se ukázalo, že střídání lidi ve vedení AKA je prospěšné a tím se AKA posouvá stále dál a dál. Hanka, Pavel a kaplani Tomáš Holub a Pavel Ruml se nám vrátili ze světové konference v Korei, kde nás velmi dobře reprezentovali. Jen považte, že tato konference se koná jen jednou za 10 let a na té předchozí jsme ještě nemohli být, protože žádná AKA nebyla.

Abychom si mohli kromě mnoha zážitků odnést sebou i nějakou tu myšlenku, novinku či informaci, mohl se každý (tedy skoro každý – já jsem dostal na hlídání synka, protože se manželka věnovala moderování velmi živé diskuse ? zúčastnit dvou přednášek. Ta první byla na téma „Křesťan a politika“ od Mgr. Šrajera a byla velmi hutná, v závěru ale opravdu praktická. Užili si ji tedy převážně myslitelské typy. Přesto veliké díky ochotě všech přednášejících, protože kdy jindy si vyslechne tolik z nás přednášku na podobné téma? Druhá přednáška, nebo lépe řečeno moderovaná diskuse, byla na lehce výbušné téma – „Běžné starosti a radosti manželky vojáka“. Samozřejmě hlavní nebyli řečníci, ale řečnice. Jak říkám, nebyl jsem u toho, ale přítomné ženy a dívky si to velice pochvalovaly. (No a ty svobodné mají aspoň představu, do čeho jdou :-).

Stále lepší je také zázemí pro rodiny s dětmi, především těmi opravdu malými. Přeci jenom stárneme, ženíme se a vdáváme a je moc milé vidět, jak děti přibývají. No a rozhodně nejsou překážkou, když se rozhodnete na konferenci AKA jet. Dostupná je kuchyňka, extra varné konvice (na přípravu „mlíčka“), teplo a čisto v celém objektu. Pro starší (zatím jich nebylo tolik, ale organizátoři jsou připraveni) je možné připravit program. Samozřejmě, když se příliš mnoho lidí hlásí na poslední chvíli (a platí to i pro ty s dětmi), všechno se trochu komplikuje, ale s tím se musí počítat.

Dobré jídlo, táborák, špekáčky, bufet … zdánlivé maličkosti, ale některé vás udržují při životě, některé v dobré náladě. Každopádně dohromady je to skvělá kombinace a nejen že si nikdo nestěžoval (ani opravdoví hladovci ve věku pozdních …náct), organizátoři dostali mnoho pochvaly. No jo, sice jistě platí „nejenom chlebem živ je člověk …“, ale bez chleba to taky nejde a otevřený bufet bez obsluhy, to se prostě nedá odolat :-)

Už nebudu zabíhat do dalších podrobností a detailů – zůstanu raději stručný. Co říci závěrem – že čas šíleně letí – už to ani není pravda, když se na bývalé Vojenské akademii v Brně (současná Univerzita obrany) scházela malinká skupinka studentů a přemýšleli a modlili se za vznik společenství křesťanů v armádě a dneska se díváme na dobře zavedené společenství s dobrým kreditem, které už dávno není (alespoň pro většinu lidí) velkou neznámou. Doufejme, že s Boží pomocí tomu tak bude i nadále a že se potkáme ve velkém počtu na následujícím setkání, které bude kde jinde než opět v Chotěboři.

Kamil Golombek