Možná, že jako organizátor akce nejsem ten pravý, kdo by měl nějak hodnotit naše 4.setkání AKA ve Ždírci nad Doubravou, to by spíše příslušelo někomu z účastníků. Zatím je skutečnost taková, že na nějaké psaní dneska lidé nejsou (popravdě ani já ne), a proto se pokusím překonat svůj přirozený sklon spoléhat se na druhé a sám se pokusím s vámi podělit o pár svých zážitků a postřehů.

Letošní setkání pro mne bylo dalším ze svědectví, že křesťané jsou povoláni Kristem do jedné velké rodiny, kde vůbec nezáleží na tom jaký kdo je (jakého je vyznání), a zase tak trošku víc se učím chápat význam Ježíšových slov, ve kterých církev přirovnává k lidskému tělu, které má mnoho údů, přičemž každý je jiný a jeho poslání se od ostatních může lišit. Jasně, každý jsme jiný i naše církve se mohou lišit, ale právě v té různosti může být krása i síla zároveň. Záleží však na tom, jak se to dokáže skloubit společně dohromady. V tomto byly přínosné i letošní přednášky o fundamentalismu a o potřebě vzájemného respektu a dialogu, jakožto nezbytných nástrojích pro vzájemné poznání a vybudování vztahu důvěry. Myslím, že naše společenství křesťanů v armádě může být toho svědectvím, protože stojí na vzájemném přátelství.

Co se mi moc líbilo bylo to, že ačkoli nepřijeli někteří staří známí, našly se další nové tváře, aniž by tato obměna ubrala na intenzitě přátelské a téměř rodinné atmosféry. Vždyť o to nám vlastně jde, nebýt jen sami pro sebe skupinka pár nadšenců, ale nabídnout tento druh společenství všem, kdo cítí podobně jako my potřebu se vzájemně povzbudit jak ve víře, tak ve své často nelehké a oproti civilu dosti specifické službě.

Počasí stálo při nás, i když bych měl možná říct, že organizátoři nenechali nic náhodě a předem ho objednali… Nic takového. Prostě to tak Bůh sám připravil, protože nám chtěl dopřát dva dny pohody, posezení u táboráku a něco dobrého do zobáčku. Ostatně co může být lepšího na sklonku léta, než posezení u ohně pod hvězdnou oblohou a opečeným buřtem v ruce ?

Aktivity AKA zatím nejsou příliš bohaté a možná bude ještě dlouho trvat, než se nám podaří najít širší pole působnosti. Je však jisté, že to co zatím běží v malém, se ujalo a jsem přesvědčen, že má šanci přežít a dále růst. Možná se mnou budete souhlasit, že každá pořádná věc, má-li být dobrá, musí pomalu růst, aby měla pevný základ. Z činnosti AKA na příští rok jsme se zatím shodli na tom, že bychom rádi pokračovali v tom programu, jaký byl loni. Tedy společné setkání 2. zářijový víkend opět ve Ždírci n.D., pravidelné či občasné setkávání ve skupinkách v jednotlivých posádkách (tam kde se podařilo je vytvořit), čtvrtletník informací AKA, účast zájemců na zahraničních setkáních pořádaných podobnými organizacemi věřících vojáků jako je AKA (reprezentace, inspirace, předávání zkušeností), případné další neplánované akce.

Tolik krátce z našeho letošního setkání. Těm, kdo tam byli, není třeba psát víc, protože by mohli myslím sami vyprávět, a těm kdo nemohli přijet, nebo zatím nenašli chuť či odvahu, nezbývá než přijet se příště přesvědčit, případně se aktivně zapojit a přispět zase něčím novým.

Petr Trefil