O nových tvářích nebo utužení vztahů psát nebudu. Ani o spoustě legrace, kterou jsme si mohli užít. Už sice nebyly k dispozici klouzačky a bazén jako předchozí rok, ale dramatické souboje v šipkách a jiné kratochvíle to docela nahradily.

V čem bylo tedy toto setkání zase výjimečné? Sám jsem nemohl najít ten správný výraz, ale moje žena to trefila přesně. Výrok „byla tam cítit Boží přítomnost“ mluví za vše. A taky slovo jednota mluví za vše. AKA je totiž experiment ve světě téměř nevídaný. Myslím, že málo kde můžete vidět takový mimořádně dobrý vztah mezi kaplany a námi, „prostými amatéry“. A taky málo kde je podobné společenství tak různorodé z hlediska příslušenství k různým církvím či denominacím. AKA ale přesto funguje.

A možná se můžeme těšit na mnohem větší požehnání a růst. Prezident byl unaven, prezident odešel a na jeho místo nastoupili další. S mnohem větším elánem a silou (protože síla se sčítá, jak jsem viděl v nějaké reklamě a pamatuji si z fyziky !). Jako vedlejší produkt mohly vzniknout „rubriky“ kontakty a setkávání. Věřím, že tyhle „rubriky“ nezůstanou jen na papíře, ale budou přímo hmatatelné. Schválně, běžte si sáhnout.

Kdybych směl říct i něco o věcech malinko přízemních, pak vzdávám hold majitelům objektu. Mohli jsme si připadat jako na docela drahé dovolené v několika hvězdičkovém hotelu. Hlavním heslem totiž bylo „přeci nebudeme nikomu říkat, co má jíst, ať si sám vybere“. V ubytování pak vyhrála družba. Byly sice k dispozici i krásná apartmá, ale kdo by odolal pokušení bydlet pod jednou střechou? Po každém dobrém jídle pak mnoho z nás, „charakterově slabších“, neodolalo a věnovalo se svým nezdravým koníčkům, jako je pití kávy, mlsání a podobně.

Aby pohody nebylo málo, každý večer se strhla bitva o post “topiče elektrárenského“, který udržoval oheň v krbu. Jakou to navodilo atmosféru v selské světnici nádherné chalupy, nemusím zdůrazňovat. Největšími “strážci ohně“ pak byly určitě mnohé děti.

K nezapomenutelným zážitkům přidám poslední. Na poslední chvíli, ale přece, jsme se s manželkou objevili na mši sloužené katolickým kaplanem Honzou Machem. Došlo i na večeři Páně. Teologicky je to asi složitější, ale Honza použil myšlenku hodnou ranných křesťanů a my se mohli zúčastnit i této pro nás významné události. Toto jednání a postoj si zasluhuje mnohem víc prostoru pro vysvětlení, tak snad příště. Naše radost se Zuzkou byla ovšem veliká, když jsme se mohli tak trochu účastnit tohoto společenství spolu s bratry a sestrami katolíky.

Kamil Golombek